čtvrtek 29. října 2015

Vietnam-Vo Thi Sau ( aneb jak jsme sli mezi lidi)

Mlada hrdinka s jejiz jmenem a portretem jsme se setkavali na kazdym kroku..snad vic nez s komunistickymi billboardy-popripade byla do billboardu zakomponovana ( nevim, jestli by ji to tesilo)
Ve trinacti letech zabila granatem francouzskyho dustojnika, sest let nikdo nevedel, ze za tim stala ona..Az kdyz v devatenacti znovu hodila granatem mezi lidi, se prozradila.. a byla prvni a mozna i jedinou zenou, kterou kdy na ostrove popravili. A protoze ji popravili v lednu, ale hlavne nad ranem, par moudrych lidi dalo hlavy dohromady a rozhodli, ze bude nejlepsi uctivat  jeji pamatku okolo pulnoci.
Takze podle vseho (podle 3x Dive! a podle pruvodce :-)) se chodi na hrbitov Hang Duong kolem 11 hodiny vecer a nosi se na jeji hrob dary. Nejcasteji hrebinky, rtenky a zrcatka- vzhledem k jejimu veku ( v dobe smrti). Moc jsem neverila, ze na ostrove, kde podle me zije tak 200 obyvatel a skoro vsechny jsme potkali cestou na hrbitov u svych stanku, budou v noci davy lidi na hrbitove. A predstava ze v 3xDive! lhali a my budeme o pulnoci sami na hrbitove, kde jsou hroby tyranych veznu mi nedelala uplne nejlip.

Moje obavy se rozplynuly po prijezdu ke hrbitovni brane, kde bylo nepocitane motorek, taxiku a pocitane autobusu- tri. Vsichni nosili dary ale po hrstech v modrych ikea taskach, ktere si muzete koupit, kdyz se vam libi zluta :-D..nekteri meli dokonce dvoupatrovy servirovaci vozicky. V prvni rade jsem si pripadala dost nepatricne. Sice mi nelezly ramena ani kolena, ale nebyla jsem dost nastrojena. V druhe rade jsem nebyla dost Vietnamka. A ne ze bych nad tim nekdy premyslela, ale v tu chvili jsem si nic neprala vic-skoro nic- nez byt nastrojena Vietnamka a zapadnout do davu.
(hned druha vec po ktere jsem touzila bylo aby jsme ze hrbitova odesli ve stejnym poctu, jako jsme tam prisli a pokud mozno i stene malo posedli :-D) .
Tak jak jsem mela celou dobu na ostrove pocit, ze  jsou radi, ze vidi  cizince, at uz kvuli penezum, nebo poteseni sledovat nas jak jime chili, tak na hrbitove se na nas sice divali stejne exoticky, ale nemeli tu radost v ocich, naopak mi prislo, ze jim to narusujeme. Proste jako bysme ( ja vim ze bychom ale bychom nesnasim :-D ) prisli do cizi rodiny v plavkach na vanocni veceri..coz ja moc neschvaluju.....a mozna jsem byla jen paranoidni- coz se mi obcas stava :D
ATMOSKA byla  neskutecna, sice nemam srovnani, protoze ja nikoho takhle chorobne neuctivam a ani nikdo, koho znam tohle snad nedela :-D nebo jo?! mam mozna trosku podezreni :-D....
Na celym ( velkym) hrbitove hrala hudba z repraku ve tvaru urnicek :-) ale hezka hudba, hrozne to podtrhovalo nebo mozna tvorilo tu atmosferu. Nebo to byl jeden sice z mnoha, ale zasadnich rozdilu mezi nasim-tichym- hrbitovem a jejich. Dalsi vec byla vune vonnych tycinek, kterych tam horely tisice a tim ze foukal vitr byla ta vune prijemna i kdyz svicky na nasich hrbitovech se mi v noci zase libi vic ( ted o mne vite vsechno :-D).
I pres repraky sly slyset zaby z lekninovyho rybnicku na zacatku hrbitova :-) Vsechny hroby byly stejny, vsechny mely komunisticou hvezdu, ale jen par z nich jmeno. Jen ten jeji hrob byl obrovskej, zdobenej se jmenem a podobiznou, horely u nej dva ohne na rozpalovani vonnych tycinek a paleni daru. U jejiho hrobu se ,,modlilo" spoustu lidi. Nektery dary ji davali na hrob, jiny hazeli do ohniste...Na hrobe mela ruzny veci..spoustu kytek, ale zadny plastovy chryzantemy, jako u nas, ale obrovsky kytice lilii. Co me prekvapilo, tak ji tam nosili jidlo, peceny kurata, lahve s vodou, penize....Svicky a vonny tycinky, ktery nepalili po jedne, ale kazdej mel tlustou ,,otypku", tu celou zapalili, drzeli ji nad hlavou, potom jich nekolik zapichli na jeji hrob a s ostatnima obesli zbytek hrobu. U kazdyho hrobu zapichli jednu a potom sli na druhou stranu hrbitova, kde bylo na schodech takovy mramorovy namesti, kde bylo taky spousta daru. Podle obrazu to vypadalo, jako misto, kde se uctivaji ostatni vezni, nebo obecne ostatni mrtvi. My jsme vonny tycinky nemeli a i kdyz vsude byly ,,otypky" tycinek, nedovolila jsem si ani jednu vzit.
Vsechny cesty na hrbitove byly lemovany kamennyma  lavickama, na vsech bylo jmeno asi nejake rodiny. Nektery byly zdobeny, nektery obycejny....nektery rodiny mely jen dve, nektery treba 12...
Takze z navstevy hrbitova jsem byla fakt v soku a asi i v rozpacich.....atmosfera nadherna, ale smysl toho vseho....kdybych nevedela aspon trochu, co se tam deje, myslela bych si, ze je to pohreb, nebo minimalne, ze je to kulaty vyroci jeji smrti nebo tak neco, ale aby ti chudi, co zijou v plechovych chatrcich, chovaji tri slepice a maji jeden ze triceti stanku s ovocem, kazdou noc chodili na hrbitov a palili tam jidlo a penize mi prijde naprosto sileny...
V mistnim obchudku byly na jedne strane vody, susenky a hotelovy mydla a na druhe strane- cela pulka obchodu- papirovy penize a kvanta vonnych tycinek a papirovy strevicky, rtenky, zrcatka a dalsi veci, ktery tam lidi kupujou a pak je pali na hrbitove u hrobu Vo Thi Sau....
   Dalsi den jsme rano z Con Daa odjizdeli a bylo mi to trosku lito...opousteli jsme jejich malej svet osmiproudych silnic, propagandy komunismu a mlade atentatnice, Dive!Dive!Dive! a baru 200 :-D
Napadla me otazka, jestli kdyz se vratime za deset let se na ostrove hodne zmeni.....vyrkla jsem ji nahlas a prej Ne! :-D

Žádné komentáře:

Okomentovat