27.10. jsme po obede jeli na letiste, kde jsme pri odbaveni potkali vetsi Vietnamskou rodinku, kteri meli mraky veci, ale hlavne neuveritelne vypaseny dite...Klukovi mohly byt tak 4 roky, byl jak koblizek...ovesenej zlatyma retizkama...nemel vubec horni jednicky ( jako zuby ) ...pocitam ze k sedmym narozeninam dostane zlaty.... Ocicka se mu primo topily v tvarich...Ale hlavne porad vriskal a cela rodina stala kolem nej a dojate vzdychali, jak na americke skolni besidce...Divali se na nej jako na zazrak. Neslo moc poznat, co je maminka a co tatinek, ale vsichni meli dohromady tak 160 kilo, coz bude mit chlapecek tak za 4 roky....takze nevim, jestli umel slzama lecit rany jako ptak Fenix, nebo jim vyrostl na zahradce mezi cibuli, ale z jejich pohledu jsem usoudila, ze je to nevidanej zazrak. A zazraky se nenapominaji a nevychovavaji....nechavaji se vriskat po celym letisti a mlatit nezazracny cleny rodiny...
Sli jsme se najist, cim jsem se ze soku docela vzpamatovala, pak jsme zjistili, ze nas let zpozdili a tak jsme sedeli v hale se vsema ostatnima- z toho 40 procent byly deti..Nezazracny deti sice rodice trosku napominaly, ale stejne behaly po hale..Za to Fenixe jsem nevidela, ale slyset sel celou dobu....Opakoval hodinu a pul slabiku BA a za kazdym BA se ozvalo sborove obdivne rodinne AWWWW (oooo)...
Zacinal se mi zrychlovat tep.....kdyz jsem videla, ze Fenix leti s nama, tak se mi tep zastavil a kdyz nakonec sedel ob ulicku vedle nas, tak jsem dostala nervovej tik...Byl jak nehoda na dalnici...strasnej..ale nedalo se na to prestat divat....Diky Bohu si mezi me a zazrak sedl pan ....vypadal prudce nervozne a drtil krecovite loketni operku...
Po chvili se rozhostilo ,,ohlusujici ticho", coz muselo znamenat jedine : krmeni! ......trosku jsem se bala, ze ho budou kojit, nastesti mel jen litrovou lahev se sunarem-chudatko nedonoseny....!
Mezitim probihala zachranovaci instruktaz- bez pandicky...Rodina to nesledovala a bylo by to zbytecny.....vesta ani maska by mu nebyly a zlato a hrichy by ho stahly ke dnu....A navic nemeli cas sledovat pitomou instruktaz...museli sledovat drobecka jak papaa.....
Za to pan vedle me strachy ani nedychal...kazdou chvili se nadzvedl s odhodlanim ve tvari, ze vystoupi :-D jeste ze mne vadi jen lode :-D
Od plne propuklyho nervovyho zachvatu me delily sluchatka....pri vystupu jsem zkusila mamkovo porodni cviceni a nakonec jsem Fenixovi ani neublizila :-D
Taxik nas prevezl do Hoi Anu, kde jsme meli hotel, kde meli zaroven i krejcovsou dilnu a sili tam nadherny saty :-D A hned si me zmerili :-D
Spousta krasnych vecii :-)
Ale hlavne meli skutecnyho psa Yodu :-D
Ten nas hlidal pri veceri :-D
Jako sen :-D
Zlaty hreb vecera: Fenix!
Výborný blog!!!
OdpovědětVymazat