Vietnam - cesta Peking - Saigon

Malinko jsem se obavala, ze v letadle nebude tolik mista na nohy jako v predchozim letadle a bylo to tak a to nejsem zrovna nejvyssi, ale nakonec jsem mela vsechny tri sedacky pro sebe.
Leteli jsme pet hodin, zase jsem ani chvilku nespala a jeste nas cekalo vyrizovani viz. Prileteli jsme o pul 1 rano. U okynka, kde se vyrizovaly viza se zaroven bourala zed, takze jsme si vyborne rozumeli, navic jsem mela podezreni, ze se sem tam vymenil delnik s urednikem, ale tezko rict, jsou si docela podobni :-D

Vyrizovani s mezibouranim zdi trvalo asi patnact minut. V mezicase jsme se snazili pomoct nejake holce, ktera cestovala sama, za coz mela muj obrovskej obdiv a taky mela spatne vyplneny viza...neco ji chybelo a neco prebyvalo, takze ji chteli vyhostit. Rozhodne ji prebyvala flegmaticnost, protoze ja bych se na jejim miste pokusila obesit na popruhu krosny. Ona se tvarila, jako by sedela v cajovne mirne popuzena tim, ze ji misto jasminovyho caje prinesli matovej.
50 dolaru nakonec vsechno vyresilo a vyrazili jsme z letiste. V jednu rano bylo prijemnych 32 stupnu a sklenikova vlhkost, takze bajo.
V pruvodcich psali, jakej druh taxiku z neprebernyho mnozstvi, co bude stat pred letistem si mame vybrat. Tim ze tam stal jen jeden se vsechno usnadnilo. Odvezl nas k hotelu, kde misto non-stop recepce byla tma a na dverich retez. Po zaklepani vybehla rozespala Vietnamka a dala nam klice. ( pelisek mela na zemi za recepci). Hledali jsme pokoj, kde ,,maji lan" - vietnamsky klimatizace. Tady sice meli lan, ale prednastavenou na 18 stupnu, takze do peti minut jsem byla zmrzla i kdyz jeste pred chvili jsem se nemohla odlepit ze sedacky taxiku. Usnuli jsme bez lane asi v 5 rano a v 10 jsme uz vyrazeli do ulic.