Vyrazeni z Ceska 16. 10. 2015
vyrazeli jsme ukrutne brzo rano z Florence - o pul osme- Nase Pamela se jmenovala Zuzana, stupen afektovanosti cca 17. Po nutne domluve s obema ridici ( vic hlav, vic vi) nam behem cesty sdelila nekolik nutnych informaci (asi 20x) plus nam precetla onen text v Anglictine.
vyrazeli jsme ukrutne brzo rano z Florence - o pul osme- Nase Pamela se jmenovala Zuzana, stupen afektovanosti cca 17. Po nutne domluve s obema ridici ( vic hlav, vic vi) nam behem cesty sdelila nekolik nutnych informaci (asi 20x) plus nam precetla onen text v Anglictine.
Pocet curacich zastavek : nula
Pocet svacinovych zastavek : nula
Pocet zvracecich zastavek : nula
Pocet ,,aspon se protahnout zastavek " : nula
Pocet zastavek na prestupy : tri ( plis stej on d bas )
Pocet hodin v autobuse : sedm!
Pocet preruseni filmu kvuli hlaseni: ctrnact
plus jeden litr vody a bozska bageta od tchynecky :-)
Pocet navstev zachodu, kde se dvere netrhly: nula
Stupen plnosti mocaku po prijezdu : devatenact - coz trumflo afektovanost Pamely- vitejte v Budapesti..
Zazivnost cesty bych ohodnotila asi na minus ctyricet..dalnice D1, dalnice Brno - Bratislava, ale halvne dalnice Bratislava -Budapest, kde nebylo prisaham vubec nic, jen pole a draty....byla proste jako sen....
Pocasi v Budapesti bylo taky famozni..plus dva batohy a plnej mocak tvorily idealni podminky pro romanticke prochazky mestem. Takze sedm hodin velkolepych planu se daji shrnout do : koupili jsme si listek na metro, dojeli jsme do centra, kde byl mc donald - takze wi-fi, takze zachod, takze sucho....ale kde byly jen tri stolecky k sezeni a vsechny obsazeny a navic menu v madarstine- a big mac proste nebyl big mac ani l'big mac. Takze jsme se presunuli ke Kentucky konkurenci, kde jsme travili zbytek casu protoze : ,,ja jsem ti rikal at si vezmes plastenku"!
Rebelsky jsem prebehla pro tasticku do meka, suverenne (anglicky) jsem vysvetlila co chci, ale vzhledem k tomu, ze mi prinesla pytlik s mrkvi, asi neovladam dost dobre fast foodovou anglictinu. Diky absenci menu v anglictine se ve mne probudila vlna cesstvi a snazila jsem se ji na obrazku ukazat, co chci. Musela si zavolat vyssiho kolegu, kterej na obrazky dosahl a nakonec jsme se k tomu vice mene dustojne dopracovali ( dustojne - aniz bych musela pouzit druhou fazi cesstvi typu prehnane artikulace, zpomaleni tempa a zvyseni hlasu : ,, RO-HLIIK" - nejcasteji pouzivane v jugosce) . dokonce me nechali zaplatit i eurama, i kdyz si myslim, ze by me nechali zaplatit i knoflikama, hlavne abych uz vypadla. Idea me fast foodove a obecne foodove anglictiny dostala na frak a pri me rebelske konzumaci MC produktu v jidelne KFC se mi hodilo hlavou jen temne madarske EREMY.
Kaficko jsem si dala rovnou v kfc, sice nebylo tak dobry, ale dve faux pas v jednom retezci jsem si nemohla dovolit. Kupodivu jsem to zvladla bez problemu. ,,Hatvanhet" znelo dost jako latte a keksicek, tak jsem si tac vyzvedla a sebevedome s francouzskou eleganci jsem vypila kafe :-D
(hatvanhet znamena 67, co jsem dostala na poradovym listecku :-D )
Stejnou trasou metra jsme dojeli na konecnou, kde jsme nastoupili do autobusu na letiste. Nez prijel snazili jsme se pochopit z nakresu na ceduli, jakej listek tam plati. Byly tam tri stejny obrazky pod sebou , jen kazda cara mela jinou barvu. Nastesti nas v nesnazich videl mistni pan a madarsko-nemecky nam vysvetlil- tezko rict co. Ale pomohl nam v autobuse, kde nam ridic oznamil, ze tam ty listky neplati, tvaril se pohrdave ze jsme to z nakresu nepochopili a ze samozrejme nebere eura ani karty , takze nam madarsko-nemecky Hujer vzmenil par euro za forinty, koupili jsme si listek a celou cestu jsme meli podivanou na jeho spasitelskej vyraz v obliceji.
Na letisti byla obrovska fronta asiatu, obrovsky mnozstvi napisu v madarstine, minilani mnozstvi napisu v lidstine a velmi dukladna kontrola. Vybrali si me na stupinek a u kazdyho knoflicku co zapipal me polil smrtelnej pot (uz nikdy nejedu v kapsacich ).
Pocasi v Budapesti bylo taky famozni..plus dva batohy a plnej mocak tvorily idealni podminky pro romanticke prochazky mestem. Takze sedm hodin velkolepych planu se daji shrnout do : koupili jsme si listek na metro, dojeli jsme do centra, kde byl mc donald - takze wi-fi, takze zachod, takze sucho....ale kde byly jen tri stolecky k sezeni a vsechny obsazeny a navic menu v madarstine- a big mac proste nebyl big mac ani l'big mac. Takze jsme se presunuli ke Kentucky konkurenci, kde jsme travili zbytek casu protoze : ,,ja jsem ti rikal at si vezmes plastenku"!
Rebelsky jsem prebehla pro tasticku do meka, suverenne (anglicky) jsem vysvetlila co chci, ale vzhledem k tomu, ze mi prinesla pytlik s mrkvi, asi neovladam dost dobre fast foodovou anglictinu. Diky absenci menu v anglictine se ve mne probudila vlna cesstvi a snazila jsem se ji na obrazku ukazat, co chci. Musela si zavolat vyssiho kolegu, kterej na obrazky dosahl a nakonec jsme se k tomu vice mene dustojne dopracovali ( dustojne - aniz bych musela pouzit druhou fazi cesstvi typu prehnane artikulace, zpomaleni tempa a zvyseni hlasu : ,, RO-HLIIK" - nejcasteji pouzivane v jugosce) . dokonce me nechali zaplatit i eurama, i kdyz si myslim, ze by me nechali zaplatit i knoflikama, hlavne abych uz vypadla. Idea me fast foodove a obecne foodove anglictiny dostala na frak a pri me rebelske konzumaci MC produktu v jidelne KFC se mi hodilo hlavou jen temne madarske EREMY.
Kaficko jsem si dala rovnou v kfc, sice nebylo tak dobry, ale dve faux pas v jednom retezci jsem si nemohla dovolit. Kupodivu jsem to zvladla bez problemu. ,,Hatvanhet" znelo dost jako latte a keksicek, tak jsem si tac vyzvedla a sebevedome s francouzskou eleganci jsem vypila kafe :-D
(hatvanhet znamena 67, co jsem dostala na poradovym listecku :-D )
Stejnou trasou metra jsme dojeli na konecnou, kde jsme nastoupili do autobusu na letiste. Nez prijel snazili jsme se pochopit z nakresu na ceduli, jakej listek tam plati. Byly tam tri stejny obrazky pod sebou , jen kazda cara mela jinou barvu. Nastesti nas v nesnazich videl mistni pan a madarsko-nemecky nam vysvetlil- tezko rict co. Ale pomohl nam v autobuse, kde nam ridic oznamil, ze tam ty listky neplati, tvaril se pohrdave ze jsme to z nakresu nepochopili a ze samozrejme nebere eura ani karty , takze nam madarsko-nemecky Hujer vzmenil par euro za forinty, koupili jsme si listek a celou cestu jsme meli podivanou na jeho spasitelskej vyraz v obliceji.
Na letisti byla obrovska fronta asiatu, obrovsky mnozstvi napisu v madarstine, minilani mnozstvi napisu v lidstine a velmi dukladna kontrola. Vybrali si me na stupinek a u kazdyho knoflicku co zapipal me polil smrtelnej pot (uz nikdy nejedu v kapsacich ).
Žádné komentáře:
Okomentovat